Potvrzují to poslední poznatky ze sondy Cassini – předchozí odhad horní hranice 100 milionů let je mnohem nižší, a boří tak sekulární časovou osu pro celou Sluneční soustavu.
Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 08/2024. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
„Sto milionů let“ zní jako dlouhá doba, ne však pro sekulární materialisty. Tato horní hranice je pro jejich ideologii katastrofou. Pokud odmítají věřit, že Saturn s prstenci a 62 měsíci je mladý, a vznikl odděleně v již existující staré Sluneční soustavě (což nemohou nikdy přijmout), pak toto „mladé“ stáří boří celou konstrukci planetární evoluce a tím i chemickou a darwinovskou evoluci na planetě Zemi.
Poslední vědecké práce potvrzují, že Saturnovy prstence a jeho měsíce Titan a Enceladus nemohou přesáhnout hranici 100 milionů let – mohou být staré maximálně 10 milionů let (tedy podle sekulárního odhadu; tj. mohou být mnohem mladší).
Abych ukázal, proč je tato horní hranice tak zničující pro světonázor dlouhých věků, požádám v některých svých přednáškách o pomoc dobrovolníka, abychom natáhli přes jeviště lano dlouhé 14 m (45stop). To představuje 4,5 miliardy let, tedy evoluční/naturalistické stáří Sluneční soustavy. Pak se zeptám, kolik z toho lana představuje 100 milionů let. Překvapivá odpověď zní: 30 cm (jedna stopa)! A 10 milionů z toho je 1⁄10, tedy pouhých 30 mm (1,2 palce). A jeden milion let je tak malinký kousek, že téměř není vidět. Dále se pak zeptám: „Jestliže ty prstence jsou staré jen asi 1⁄45 času reprezentovaného tímto lanem, co se dělo během těch dalších ⁴⁴⁄45? Mohly ty 4,4 miliardy let vůbec existovat?
Saturn není jedinou planetou, která vypadá oproti předpokladům dlouhověkařů mnohem mladší. Problémy se stářím se mohou vztáhnout i na všechny ostatní planety, zejména na naší vlastní Zemi a její měsíc.1 Náznaky stáří jsou výjimkou, nikoli pravidlem. Ale protože Saturn byl mou specializací, když jsem pracoval v laboratoři Jet Propulsion Laboratory NASA a mám odtud nejnovější zprávy, pojďme se blíže podívat na saturnovský systém a na to, co vědci zjistili.
Mějme na paměti, že 100 milionů let není pro nás nepřátelská, protože jde o tzv. horní hranici, což znamená, že objekty nemohou být starší, ale mohou být mladší. S tímto datováním nemusíme souhlasit, ale takovéto „mladé“ stáří bourá evoluci Sluneční soustavy.
Prstence
V červnu 2019 zveřejnil časopis Science několik nejnovějších poznatků z mise Cassini, která skončila 15. září 2017. To „mládí“ je napsáno přímo v prstencích. V článku Perspektiva o „vzniku Saturnových prstenců a měsíců“ shrnul Shigeru Ida z Tokijské univerzity závěry o prstencích, přičemž pětkrát použil slovo mladý.2 „Chceme-li být v souladu s pozorovanými čistými prstenci, pak tyto musí být mladé, od 10 do 100 milionů let,“ a zopakoval názor 13 vědců na výsledky ze sondy Cassini v jiném článku:3 „Nízká hmotnost prstenců ukazuje na scénář, kdy současné prstence Saturnu jsou mladé, pravděpodobně jen 10 až 100 milionů let, mají-li odpovídat své původní ledové kompozici.“ Vedoucí autor Luciano Iess řekl BBC News, že ve srovnání s (předpokládaným) stářím Saturnu je to jako „včera“.4 Ve třetím článku s tím souhlasí 25 předních odborníků na prstence: „Všechny tyto výsledky ukazují, že prstence Saturnu jsou výrazně mladší než samotná planeta, a omezují tím modely o jejich vzniku.“5
Co mohou vědci udělat pro zachování své víry o stáří Saturnu v miliardách let? Buď musí udělat počáteční prstence mnohem masivnější, než se dříve hlásalo, nebo vymyslet nějakou téměř zázračnou událost, která by vytvořila prstence relativně nedávno. Oba návrhy vyžadují neodůvodněnou víru.
První návrh je v rozporu s „čistým“ vzhledem prstenců, které jsou z 95 % tvořeny čistým vodním ledem. Pokud by byly staré miliardy let, měly by být se vším tím prachem a úlomky ve vesmíru mnohem „špinavější“.
Druhý návrh dělá z prstenců extrémně šťastnou událost (z hlediska dlouhých věků), která se čistě náhodou shoduje právě s tím střípkem kosmického času, ve kterém je mohou vidět lidé ze Země. Materialistům popírajícím lidskou výjimečnost je tento druh náhody filozoficky odporný, ale co jiného mohou říci?
„Modely pro mladou prstencovou soustavu vyžadují nějaké náhodné zachycení a slapové narušení komety či vnějšího ledového tělesa Sluneční soustavy, což naznačuje, že katastrofické události ve Sluneční soustavě pokračovaly i dlouho po jejím zformování před 4,6 miliardami let,“ říká 25 expertů. Shigeru Ida se však obává „nízké pravděpodobnosti setkání s objektem z Kuiperova pásu před méně než 2 miliardami let“, což považuje za „velmi vzácné“ tak pozdě po vzniku Sluneční soustavy. Sekularisté uvízli ve víře v nepravděpodobné, téměř zázračné štěstí. Naopak Písmo nám říká o inteligentním Stvořiteli, který měl potřebnou i dostatečnou moc k vytvoření takové krásy a rozmanitosti ve vesmíru.
Titan
Saturnův velký, mlhou zahalený měsíc Titan, byl pro dlouhověkaře již dlouho problémem. V 90. letech 20. století předpovídali na jeho povrchu globální oceán etanu. Jenže pak bylo nalezeno na pólech několik jezer a rovníkové oblasti byly opásány „písečnými dunami“. „Písek“ v těchto dunách je vytvořen z ledových krystalů potažených složitými organickými molekulami, jako je acetylen.
Vědcům publikujícím v Science Advances se podařilo simulací vystavením acetylenových ledů kosmickému záření obnovit nárůst „benzenu, naftalenu a fenanthrenu – potenciálních stavebních bloků organického materiálu dun“. Proces byl natolik účinný, že se jim podařilo přimět tyto materiály, aby se tvořily v laboratoři v průběhu časového období od 10,4 do 104 let, extrapolovaného na podmínky Titanu. „Tato studie proto odhaluje, že i v relativně krátkém časovém úseku asi 104 let lze na povrchu Titanu syntetizovat PAH [polycyklické aromatické uhlovodíky] tak složité jako fenanthren,“ řekli.6 Tato produkce kosmickým zářením by zvýšila jejich tvorbu i v atmosféře, aniž by k tomu duny potřebovaly miliardy let. A dodejme, že nebylo nalezeno žádné řešení pro etanová jezera, což zanechává vážné pochybnosti o starých předpovědích.
Enceladus
Měsíc Enceladus, o velikosti asi 1⁄7 průměru našeho vlastního Měsíce, upoutal hlavní pozornost mise k Saturnu a uchvátil vědce i veřejnost svými gejzíry na jižním pólu. Mohl tento maličký měsíc opravdu chrlit led nadzvukovou rychlostí po miliardy let? Výron je tak mohutný, že přináší ionty do magnetosféry Saturnu a má tedy významný vliv na magnetické pole planety. Vytváří také široký E-prstenec kolem Saturnu ze zbylých částic, které se nevrátí zpět na samotný Měsíc.
Radarová data z Cassini ukázala, že Enceladus chrlí materiál i na ostatní měsíce! Na toto téma se slova „mladý“ nebo „mladistvý“ v dokumentu Geophysical Research Letters objevují 10krát.7 Na základě hloubky ledu nalezeného na měsících Mimas, Tethys, Dione a Rhea tito vědci odhadují, že se led nahromadil za méně než 200 milionů let. Ale i tento relativně mladý (pro evoluční teorii Sluneční soustavy) výsledek může být příliš dlouhý; pokud Enceladus také chrlí led přímo na tato tělesa, „ukazuje to, že současné modely podhodnocují rychlost ukládání částic z E-kruhu na povrch sousedů Enceladu.“ V důsledku toho radarová měření albeda ukazují, že tyto „středně velké satelity Saturnu jsou mladší, než se dříve myslelo“.
Toto nejsou jediné známky mládí Saturnu, a společně s dalšími tak podkopávají miliardy let, které sekulární vědci potřebují pro své evoluční příběhy. Titan, Enceladus a Saturnovy prstence stojí jako němí svědci proti evoluční časové ose. I když data z Cassini nemohou přímo potvrdit 6 000 let stáří stvoření odvoditelného z Bible, přesto vážně podkopávají světské mýty o stvoření (viz 2. Korintským 10:5) a blokují možnosti pro nevěru. Jestliže se tedy hlavní argument pro zpochybnění Bible (tj. evoluce po miliardy let) rozpadá, mohou poctiví hledači pravdy s důvěrou začít od Genesis 1, přejít ke kříži a vzkříšení Krista a nalézt věčný život.
Odkazy a poznámky
- Batten, D., 101 argumentů pro nízké stáří Země a vesmíru; creation.com/age, 18 Sep 2019.
- Ida, S., The Origin of Saturn’s Rings and Moons, Science 364(6445), pp. 1028–1030, 14 Jun 2019.
- Iess, L. et al., Measurement and implications of Saturn’s gravity field and ring mass, Science 364(6445):eaat2965, 14 Jun 2019.
- Amos, J., Saturn’s spectacular rings are ‘very young’; bbc.com, 17 Jan 2019.
- Tiscareno, M. et al., Close-range remote sensing of Saturn’s rings during Cassini’s ring-grazing orbits and Grand Finale, Science 364(6445):eaau1017, 14 Jun 2019.
- Abplanalp, M. et al., Low-temperature synthesis of polycyclic aromatic hydrocarbons in Titan’s surface ices and on airless bodies, Science Advances 5(10):eaaw5841, 16 Oct 2019.
- Le Gall, A., West, R., and Bonnefoy, L., Dust and snow cover on Saturn’s icy moons, Geophysical Research Letters 23 Oct 2019.