Podle přímého výkladu Genesis, jak je psána a zamýšlena, existoval skutečný Adam a skutečná Eva, skutečná zahrada Eden, skutečný Pád do hříchu a skutečné důsledky vzpoury člověka proti Stvořiteli.
Tyto důsledky historického Pádu v zahradě Eden přinesly také skutečnou smrt, skutečné utrpení, skutečné nemoci i skutečné přírodní katastrofy, což se vztahuje na celé stvoření, tedy i na říši zvířat, a fosilní záznam je toho jasným svědectvím. Pád do hříchu byl doslova kosmickou katastrofou. Nesporné důkazy těchto historických událostí prožíváme každý den.
Bůh dal Adamovi vládu nad stvořením, takže když padl, utrpělo celé stvoření. O tom nás učí apoštol Pavel v Římanům 8:18–25, kde říká, že „celé stvoření“ sténá bolestí, protože i ono bylo „vydáno marnosti“.
Ježíšova smírčí smrt, založená na historických událostech Genesis, byla (a stále je) Božím historickým protijedem proti těžkému hříchu lidstva. Bůh, Pán Ježíš Kristus, záměrně zemřel brutální a ponižující smrtí na kříži, aby odčinil hříchy Adama a Evy, naše hříchy a hříchy celého světa (1. Jan 2:2). To je také pravý a jediný důvod Velikonočních svátků – naděje lidstva v oběti a vzkříšení Ježíše Krista. Je to jasné poselství a svědectví o Boží lásce, kterou si takto připomínáme.
Proto jsem byl dnes (čtvrtek 9.4.) velmi udiven odpověďmi křesťanského duchovního představitele, který dostal prostor v České televizi v pořadu Události a komentáře (čas na videu od 55:30) právě na téma Velikonoc, navíc ve spojení se současnou situací pandemie koronavirem SARS-CoV-2. Zde je citace části rozhovoru:
Redaktorka: „Máte jako duchovní nějaké vysvětlení shůry pro to, co se děje teď?“
Biskup: „Nemáme žádné vysvětlení shůry. Je to tak, že víra je pro nás tou silou, abychom i ve složitých situacích dokázali kráčet s nadějí. … která nám dává možnost i v tuto chvíli jít dál, nebloudit, ale jít správným směrem. Ale není to věštění z křišťálové koule, které vysvětluje, jak ty věci jsou a proč jsou. Je to jenom důvěra, že když půjdeme dál, tak že půjdeme správným směrem a že cíl nemůžeme minout.“
Redaktorka: „Vy si to nějak vysvětlujete sám pro sebe, proč se to děje teď, proč se to děje takhle, na celém světě?“
Biskup: „Já se přiznám, že tohle není otázka, kterou si kladu, protože když se podívám do historie, tak se mnohokrát staly věci, které skutečně obrátily běh lidstva způsobem, který byl neočekávaný, vzpomeňme si třeba jenom na výbuch sopky Vesuvu, který úplně zničil Pompeje … Jsou to věci, které vedou k tomu, že tajemství zla je něco, co skutečně existuje – a o tom jsou také Velikonoce – že zlo není jen něco co můžeme překonat lidským umem nebo nějakou lepší organizací, ale že to je realita, se kterou se stále potkáváme, ale že zlo je sice reálné, ale není vítězné. A z tohoto důvodu to, co je důležité, je orientovat se na naději, která, jak já věřím, je silnější, a nikoliv přemýšlet, spekulovat o tom, z čeho vzniklo to, co se právě děje. To je přesně to, co křesťané vlastně vždycky oponovali – my nejsme ti, kteří jsou gnostici, tzn. ti, kteří přesně vědí a mají návod, a proto dokážou ten svět zvládnout. Křesťané jsou ti, kteří žijí ve vztazích, ve vztazích lásky, a v těch věří, že potom mají naději skutečně dojít k cíli v těch situacích, které jsou náročné a těžké.“
Je nejen smutné, ale i šokující, že biskup „Nemá žádné vysvětlení shůry“. Přesto nabízí naději, „která nám dává možnost i v tuto chvíli jít dál, nebloudit, ale jít správným směrem.“ Jenže ani slovo o tom, v čem spočívá ta naděje a co je to za směr, kterým máme jít. Všimněte si také, že biskup v odpovědích ani jednou nezmínil Boha, dokonce ani Ježíše Krista.
Zachovejme proto plné svědectví o Boží lásce k nám – nyní v čase svátků Velikonočních, ale i kdykoli jindy. Přejeme vám všem hluboké a úzdravné prožití nastávajících svátečních dnů.
„Jeho utrpením jsme byli uzdraveni. Byli jsme jako ovce, které zabloudily, ale nyní jsme navráceni ke svému pastýři a strážci.“ (1. list Petrův 2, 24b–25)
„V tom jest láska, ne že bychom my Boha milovali, ale že on *miloval nás, a poslal Syna svého za oběť slitování za hříchy naše.“ (První list Janův 4,10)
Poslední Adam