O chemii života toho víme stále málo

Veškerý pozemský život se při tvorbě proteinů spoléhá na standardní sadu 20 aminokyselin, i když jich v přírodě existuje několik stovek. Vědci porovnali vlastnosti této sady 20 aminokyselin s dalšími kombinacemi zahrnujícími jiné typy aminokyselin s cílem zjistit, zda je život možný s použitím i jiné sady aminokyselin. Došli k závěru, že těchto 20 stavebních kamenů života nebylo vybráno náhodně:

„Zjistili jsme, že samotná náhoda k výběru sady aminokyselin, která by překonala volbu pro život, by byla extrémně nepravděpodobná,“ řekl Stephen J. Freeland, vedoucí výzkumník a astrobiolog z NASA Astrobiology Institute na Havajské univerzitě.¹

Jestliže tedy „ne náhodou“, tak potom jak tato sada 20 stavebních bloků vznikla? Vědci se při vysvětlení stále křečovitě drží přírodního výběru: „Raný život na Zemi pravděpodobně používal k výběru těchto aminokyselin nějakou verzi přírodního výběru.“ To ovšem nutně předpokládá, že budou vybrány i organismy s jinou sadou. Protože však existují pouze dvě malé vzácné výjimky, zjevně tito hypotetičtí „replikátoři“ nezanechali potomky, takže není možné takovouto úvahu otestovat. Zbavíme-li se takovýchto fantazijních příběhů, které slouží jen k zachování naturalistického světonázoru, pak samotná fakta poskytují silný důkaz, že život byl záměrně navržen.

Šéfredaktor časopisu Science Bruce Alberts v jednom svém úvodníku² obrátil pozornost k možnému nepochopení toho, co se děje v živých buňkách, navzdory „pozoruhodným pokrokům v našich znalostech chemie života“ v posledních desetiletích.

Alberts doznává, že „s rostoucím vědeckým poznáním si stále více uvědomujeme obrovitost výzvy, která před námi stojí“. I přes stále sofistikovanější diagnostické nástroje a mnohé směry výzkumu Alberts hledal cestu, jak bychom mohli začít chápat smysl „té obrovské chemické složitosti“ lidských buněk. „Je jasné, že máme před sebou ještě mnoho věcí, které se musíme naučit,“ napsal.

Nicméně Alberts byl přesto optimistický a řekl, že „protože všechno živé na Zemi tak či onak souvisí s evolucí“, můžeme cestu k pochopení lidských buněk „nastartovat“ tím, že nejprve objevíme fungování buněk jednodušších organismů. Ale i tehdy budou „biologové potřebovat pomoc matematiků, počítačových vědců a inženýrů, k pochopení té nesmírně komplikované sítě molekulárních interakcí, nacházející se i v těch nejméně složitých živých buňkách.“²

Jinými slovy, k lepšímu pochopení nesmírně složitých operačních procesů uvnitř byť jen jednobuněčného organismu bude i tak zapotřebí spousta lidské inteligence. Tj. organismus, o kterém se nám říká, že vznikl náhodně, aniž by potřeboval ke svému designu jakýkoli vnější inteligentní vstup. Je zřejmé, že něco na tom není v pořádku. Opravdu vznikla ta „nádherná prostorová organizace molekul uvnitř buněk“ (jak ji popsal Alberts) bez organizátora?

Takže tu máme obrovskou chemickou složitost, nesmírně komplikované sítě a vynikající prostorovou organizaci – není potom divu, když Římanům 1:20 říká všem, kteří popírají Stvořitele, že jsou „bez výmluvy“.

1. Amino acid alphabet soup, physorg.com.
2. A Grand Challenge in Biology, Science 333(6047):1200.