Z Biodiversity – teze č. 06 přeložil Pavel Akrman – 02/2025.
Termín biologická rozmanitost odkazuje na různorodost rostlinných a živočišných druhů, pestrost uvnitř druhů a rozličnost ekosystémů. Stejně jako je lidské tělo závislé na dělbě práce mezi množstvím buněk a orgánů, je i ekosystém závislý na dělbě práce prostřednictvím biologické rozmanitosti. Z tohoto důvodu je scénář postupné evoluce, která měla začít jedinou buňkou, zcela nereálný. Lze si představit, že ekosystémy, ve kterých dnes žijeme, musely být zformovány ve velmi krátké době, možná během několika dní.
V posledních letech se v oblasti biodiverzity hodně diskutuje a zkoumá. Důraz je obecně kladen na záchranu a zachování ekosystémů. To vedlo ke zcela novému chápání a novým metodám ochrany ohrožených druhů. Místo snahy o záchranu jednotlivých druhů chráníme celé ekosystémy, ve kterých se tyto druhy vyskytují. Tím jsou zároveň chráněny druhy, které nejsou tak vážně ohroženy.
Kolektivní ekologická služba navzájem vykonávaná různými spolupracujícími druhy má zajistit čistotu naší planety a její schopnost podporovat život. Bioložka Yvonne Baskin píše: „Právě toto bohaté množství organismů nazýváme „biodiverzitou“, což je tedy složitě propojená síť živých tvorů, jejichž společná činnost dělá ze Země jedinečně obyvatelnou planetu.“1
Je nemožné vypracovat úplný seznam všech ekologických vztahů. Asi nejviditelnějšími jsou potravinové řetězce a rovnováha mezi kyslíkem a oxidem uhličitým udržovaným rostlinami a zvířaty. Mnoho rozkladných organismů činí půdu úrodnou. Jiné služby biologické rozmanitosti čistí vodu, neutralizují jedovaté látky, regulují klima a opylují květiny.
V rámci výzkumu biologické rozmanitosti byly provedeny různé experimenty. V průběhu toho bylo zjištěno, že vysoce diverzifikovaná společenstva jsou stabilnější, produktivnější a odolnější vůči stresu.2,3,4 Mají vyšší úrodnost půdy a obecně jsou v lepším stavu.
Nadbytečné systémy
Zajímavým jevem ekosystémů je tzv. redundance, což znamená několikerý nadbytek jednotlivých služeb. To jest, že službu vykonávanou jedním druhem může poskytovat i jiný druh. Z tohoto důvodu se věřilo, že tyto různé zálohy činí určité druhy nadbytečnými.5 Protože ale všechny rostliny obecně přispívají k úrodnosti půdy a k produktivitě, je obtížné posoudit, zda lze rozhodnout o vyřazení jednoho druhu jen na základě samotných jednotlivých studií. Co kdyby právě tento druh vykonával i jiné služby? V posledních letech tedy ekologové raději přestávají mluvit o nadbytečných druzích; dokonce mají tendenci již nepoužívat slovo „nadbytečné“.6
S tím, co dnes víme o biologické rozmanitosti, se jeví jako téměř nemožné, že by ekosystémy nebo dokonce život samotný mohly existovat bez biologické rozmanitosti a jejích eko-chemických a ekofyzikálních služeb. Různorodé nabízené služby a organismy tedy musely existovat vedle sebe již od počátku, neboť tvoří komplexní systém, který nelze bez nějaké újmy redukovat.
Ekologii měla vysvětlit koevoluce
Dokud se ekologie jevila pouze jako volný souhrn organismů bez vazebných vztahů, mohlo se zdát, že byla vybudována postupným, náhodným procesem. Avšak s přibývajícími objevy o neuvěřitelně složité síti biologické rozmanitosti se zastánci evoluční teorie dostávají do podobnému dilematu, jako když byla objevena složitá struktura buněk. Protože ekologie je postavena na takové mnohovrstevné, mnohodruhové složitosti, představuje vysvětlení jejího vývoje pomocí náhodných událostí příliš bolestivé zpochybnění takové víry.
Ve snaze uniknout tomuto dilematu se dnes často mluví při vysvětlování vzniku ekologie o tzv. koevoluci. Ta je definována jako souběžná evoluce dvou nebo více druhů, které se nemohou křížit a které mají úzký ekologický vztah“.7 Zde je ale nutné říci, že ekologický vztah tu byl dřív než koevoluce. Z tohoto důvodu nemůže být koevoluce odpovědí na otázku vzniku ekologie. Biolog Henry Zuill k tomuto tématu píše:
„Nemám problém s tím, když dva druhy dolaďují stávající ekologický vztah; Mám problém s použitím koevoluce k vysvětlení původu ekologických služeb. To je úplně jiný problém. Pamatujte, že mluvíme o základním vícedruhovém integrovaném systému služeb – o celém integrovaném systému. Vypadá to, že nemáme žádný adekvátní evoluční způsob, jak to vysvětlit. Jak mohlo kdysi žít více organismů nezávisle na službách, které nyní vyžadují?“
„Je zjevné, že život na Zemi ve skutečnosti dává možnost jinému životu na Zemi. To jest, že život na Zemi umožňuje jeho pokračování. To samozřejmě neznamená, že existuje život vytvořený (v minulosti) na Zemi. Říká nám to, že aby život mohl dál existovat, musel být přítomen celý systém. V takovém případě tu však není žádný prostor pro postupné rozvíjení ekologie.“8
Odkazy
- Yvonne Baskin, The Work of Nature: Jak nás udržuje rozmanitost života, Island Press, Washington DC, 1997.
- JJ Ewel a kol., Změny úrodnosti tropické půdy v monokultuře a posloupnosti různých struktury, ekologické aplikace 1 (3), 1991, strany 289–302.
- Shahid Naeem, Lindsey J. Thompson, Sharon P. Lawler, John H. Lawton und Richard M. Woodfin, Klesající biologická rozmanitost může změnit výkon ekosystémů, Nature 368, 21. dubna 1994, strany 734–737.
- David Tilman, Biodiverzita: Populace a stabilita, Ecology, sv. 77, 1996, strany 350–363.
- BH Walker, biologická rozmanitost a ekologická redundance, Conservation Biology, 1992 stran 8–23.
- Odkaz (1), strana 20.
- Robert Leo Smith, Prvky ekologie, 3. Auflage, Harper Collins, Page G-3.
- Henry Zuill napsal v „Aktte Genesis“ od Johna F. Ashtona, 1999, příspěvek na téma biologické rozmanitosti, což je základem této práce.